Taking too long? Close loading screen.

Nikos přijel z Řecka do Československa v roce 1986 a vystudoval biochemii na PřF UK. Začátkem devadesátých let začal už jako student podnikat. Slovo podnikat vzal podle jeho původního významu „experimentovat, zkoušet“ a skutečně změnil za více než 25 let hodně oborů: od cestovky, zdravotnictví, poradenství, šperky, dámská móda, kavárny. Jedno měly všechny jeho cesty společné: práci s lidmi, rozvoj vztahů, vyjednávání, ovlivňování, šíření nadšení, rozhodování a hlavně řešení problémů. Leadership a řízení vztahů je pro Nikose vášeň. Na prvním místě má vždy čas s rodinou, pak čas pro sebe a své koníčky, pak sleduje práce v konvenčním pojetí, nicméně ji Nikos má spíš jako jeden z koníčků.
“Nikos je spolumajitelem firmy QED GROUP a.s. a současně Global Head of Leadership and Talent v Home Credit International.”

1. Jméno: Nikos Balamotis
2. Ctnost, které si u sebe nejvíc vážíte: zvídavost
3. Vlastnost, které si ceníte u muže: perspektivu
4. Vlastnost, které si ceníte u ženy: pochopení
5. Čeho si nejvíce vážíte u přátel: naslouchání
6. Vaše nejhorší vlastnost: roztříštěná pozornost
7. Vaše představa štěstí: na pláži s rodinou
8. Vaše představa utrpení: bezmoc
9. Pokud ne vámi, kým byste byli: mým synem
10. Kde byste chtěli žít: napůl v Praze a v Portugalsku
11. Váš oblíbený fiktivní hrdina/ka: kurýr
12. Váš oblíbený skutečný hrdina/ka: moje matka
13. Historická osobnost, kterou nemáte rád: George Papadopoulos
14. Nejvíc nesnáším…: nudu
15. Na co právě myslíte: na večeři
16. Pro jakou chybu máte největší pochopení: pro tu, kterou dělám poprvé

Ivana Kadlecová – mentee

Milá Ivano, mohla bys ses nám krátce představit?

Milé Minervanky, jmenuji se Ivana Kadlecová a pracuji jedenáctým rokem pro společnost REALITY WEAR s.r.o., která má výhradní zastoupení pro módní značku camel active v ČR. Mám osmiletou dceru Andrejku a jsem rozvedená. Mým velkým koníčkem je cestování a turistika.

Proč jsi se přihlásila do mentoringového programu Minerva 21? Jakou motivaci jsi měla?
Již delší dobu jsem se cítila unaveně, vyčerpaně, jak pracovně, tak v osobním životě a vloni v létě po návratu z dovolené jsem o mých pocitech řekla mému zaměstnavateli. Měla jsem dvě možnosti, buď odejít z práce nebo udělat něco jinak, ale nevěděla jsem, co by to mělo být. V tom za mnou přišel manžel Renaty Mrázové, zda-li bych měla zájem o Minervu 21. Moje rozhodnutí byl zlomový okamžik v mém životě. Strašně moc děkuji Pavlovi a Renatě, kteří mi pomohli.

Jak se ti zatím mentoringový program líbí a mohla by si s námi nasdílet, zda jsi již zažila díky mentoringu nějaký Aha moment?
Díky svému mentorovi jsem dnes jiná. Vlastně nejsem jiná, přemýšlím jinak. Úžasný mentor, bez kterého bych se neposunula dál. Vzorce, které si sebou neseme ze své rodiny, je těžké vymazat. Ale ta každodenní práce na sobě samé je prostě úžasná a když jsem začala chápat, že tak, jak budu dávat, budu také dostávat, začalo to mít všechno smysl. Děkuju, moc děkuju a budu děkovat stále. Na začátku mi můj mentor doporučil knihu „Mnich, který prodal své Ferrari“ a ta mě provází neustále, vlastně i její pokračování „Kdo bude plakat, až tady nebudeš?“

Prozradíš nám svůj sen?
Můj sen? Léta mám stejný. Vidím před sebou útulný domeček na břehu moře, kde 365 dní v roce svítí sluníčko. Tam bych jednou, až přijde čas, chtěla strávit nějakou dobu.

Máš nějaký vzor, ke kterému vzhlížíš?
Mým vzorem je moje kamarádka, ke které chodím na nehty a známe se již několik let.
Je naladěna na stejnou notu jako já, díky Minervě 21, ale to jsem pochopila až vloni. Je to neuvěřitelná žena, která svoji životní energii rozdává všem kolem sebe.

Jak čeříš vodu?
Musím se usmívat, protože je to krásně řečeno. Pokud vedle sebe mám člověka, který chce naslouchat a rozumí, co říkám, pak to jde lehce. Ale někdy je to těžší, například s mojí maminkou nebo s některými kolegy v práci. Až moc často slyším “To nejde, proč to dělat jinak, do teď to fungovalo”, ale dnes dokazuji všem, že to jde a že dělat to jinak stojí za to. Dnes se nemračím, ale usmívám se. Jen v pražském metru se mi ještě stále nedaří ty úsměvy rozdávat……., ale v práci jsem se to už naučila.